víme už, že Pepe nedostala invalidní důchod na hlavu a je nadále na mateřské. Teda, co to kecám. Na nemocenské. Má vycházky od 9 do 11 a pak od 15 do 19. K nám to má se dvěma až čtyřmi přestupy tak 4,5 až 5 hodin cesty. Vyplývá, že se k nám na kafe, cigárko a koláček hned tak nedostane. To jsme rádi. Teda, co to kecám. Líto je nám to. Posíláme jí tedy alespoň selfíčko tvarohového koláče s rybízem a karobem, čímž ji doufám motivujeme k sepsaní motivačního dopisu v angličtině na pozici třídiče/ky střídek ve Spojených Pakárnách. Teda, co to kecám. Pekárnách. Sami se tak dostáváme do post-trendy pozice food bloggera.
pepe žádá o invalidní důchod
Pepe jsme opustili ve chvíli odeslání esemesky
s doporučením, aby byla před posudkovou komisí svá, spontánní a
autentická, tak že ten invalidní důchod na hlavu jistě dostane. Druhého dne
přišlo od Pepe konstatovaní, že nedostala. Detaily neprozradila, ale můžeme si
je vyfabulovat.
Pepe: „Dobrý den.“
Posudkový lékař (přebírá se fascikly): „Tak vy jste ten
natřikrát přeražený bérec. Hmm…“
Pepe bezhlesně třeští oči.
PL: „Tak se mi ukažte. No, poďte sem a vyhrňte si rukávek.“
Pepe: „Ale já…“
PL: „No nestyďte se a podejte mi ploutvičku.“
Pepe pomateně natahuje pravici k lékaři. Ten ji zasněně
ochmatává.
PL: „Ale to kolínko vás muselo setsakramentsky bolet, madam.
To já poznám.“
Pepe (snaží se vyvinout pravici z upocené dlaně PL):
„Pane doktore, já tu jsem skrz hlavu.“
Velká sestra: „Ticho! Pan doktor vymýšlí rým!“
Pepe bezhlesně třeští oči.
PL bezhlesně třeští oči.
Žena z lidu se zakusuje do obložené večky a tváří se,
že nemlaská.
Zapisovatelka čeká s rukama způsobně složenýma
v klíně.
PL (v náhlém vytržení): „Ne a ne a nenene, důchod
nedostane, ne.“
Velká sestra vyskočí a freneticky tleská.
Žena z lidu prská a setřepává si drobky.
Zapisovatelka zapisuje, vytrhne list, bouchne razítkem,
doktor čmrkne muří nohu, Velká sestra popadne Pepe za límec, vynese ji na chodbu,
vrazí jí papír do ruky a zabouchne dveře.
Pepe má dvě hodiny času do odjezdu autobusu domů. Sedne si
na koženkovou lavici, vyndá z kabely kus husy a pustí se chutě do jídla.
Zvenku sílící zvuk přijíždějících aut, bouchání dveří.
Zdálky chór hlasů skandujících „Andy, do toho! Andy, do toho! To dáš! To
udržíš!“ Pepe si olízne prsty, vyhlédne z okna a spatří šampiona ve
skeletonu na rohačkách Andyho Punka, jak se z posledních sil odráží
v blátě maloměsta směrem k poliklinice. Sesedne z rohaček, provázen
davem fanoušků a televizními štáby vchází do budovy a vláčeje za sebou
přeraženou nohu, mizí v ordinaci posudkového lékaře.
Andy: „Dobrý den.“
Posudkový lékař (přebírá se fascikly): „Tak vy jste ten
padlej na hlavu. Hmm…“
Andy bezhlesně třeští oči.
PL: „Tak se mi ukažte. No, poďte sem a vyhrňte si tričko.“
Andy: „Ale já…“
PL: „No nestyďte se a ukažte mi ten pekáč buchet.“
Andy pomateně vyhrnuje vlastnoručně háčkované triko. PL mu
zasněně ohmatává solar plexus.
PL: „Ale ten zub vás musel setsakramentsky bolet, vypadáte
jako Jožka s pyřkem, pane. To já poznám.“
Andy (odstrkuje lékařovu opocenou dlaň z vypracovaného
břicha) „Pane doktore, já tu jsem skrz ten natřikrát přeražený bérec.“
Velká sestra: „Ticho! Pan doktor vymýšlí rým!“
Andy bezhlesně třeští oči.
PL bezhlesně třeští oči.Žena z lidu se zakusuje do obložené večky a tváří se, že nemlaská.
Zapisovatelka čeká s rukama způsobně složenýma
v klíně.
PL (v náhlém vytržení): „Jo a jo a johoho. Důchod bude
Andyho.“
Velká sestra vyskočí a freneticky tleská.
Žena z lidu prská a setřepává si drobky.
Zapisovatelka zapisuje, vytrhne list, bouchne razítkem,
doktor čmrkne muří nohu, Velká sestra popadne Andyho za límec, vynese ho na
chodbu, vrazí mu papír s diagnózou revmatické demence šestky vpravo nahoře
do ruky a zabouchne dveře.
Za blesků kamer a fotoaparátů natahuje Pepe k Andymu
ruku s poloohlodanou husí kostí.
To be continued…
předjarní
snaha silou vůle odklonit chřipku vedla jen k celkové vyčerpanosti a posílání holistiků a psychosomatiků za Macháčkův palouk. Ale nejhorší je, že jak se blíží jaro, vykazuje spolubydlící tendenci konverzovat. Se mnou tedy. Ptá se mě třeba na názor, jedno na co. Po prvotním zděšení a zdvořilostních pokusech udržet dialog jsem jej poslala tam co psychosomatiky a holistiky, řkouc, že si nic nemyslím a žádný názor nemám, ani jej nemíním formulovat. Buddhisti mají pro tento ideální stav blažené vyprázdněnosti mysli terminus technicus, který už jsem taky šťastně zapomněla. O mně spolubydlící prohlásil, že jsem předp*čená. Tak to jen kdybyste se ptali, jak se mám.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)