Vánoce a spol.
"Ježíšku, k nám nechoď, tady jsou samý zlobivý holky!" zařvala jsem z okna obýváku směrem do sídliště za výpadovkou a možná to někdo pochopil jako výzvu. Nejstarší ze zlobivých holek nasupeně ucedila, že jí to neva. Její pohled však dával tušit, že na eldéenku za mnou bude pravidelně chodit už jenom proto, aby mně, nemohoucí, citovala ze svého odrbaného deníčku nadepsaného "Ústrky, aneb, Zdroje frustrace v dětství znemožňující navázat nepatologické sociální vazby v dospělém věku". Druhorozená blazeovaně pokračovala v kreslení namísto úklidu, ta třetí si třela rudou bouli na čele (ano, konečně z té židle skočila šipku, jako bych to neříkala). Čtvrtá zmateně kopala do stěn uteru. Spolubydlící se realizoval na nové pracovní pozici čajovníka. Bylo den před dnem Štědrým a v mobilu začala pípat přání. Taky jsem chtěla jedno péefko vyrobit z fotky vlastnoručně upečených medových srdíček, vložit textové pole s přáním vypečeného nového roku naplněného láskou a radostí... ale copak mi to na mém starém hápéčku šlo? Tak Vám to tady píšu. Protože když to nejde tak, půjde to jinak. A třeba úplně jinam, s někým jiným, dosaďte si sami. Nebeský generátor pozemských permutací a variací nám na naše plány nakašle z vysoka. Ať máte dost sil a fištrónu vyrovnat se s nebeskými poťouchlostmi, přeje Katka.