Padesátnice

Spí. Obě děti. Zároveň. Sedím na terase kavárny. Kosa sice, ale velké horké kapučíno s karamelem to řeší. Celá tahle konstelace je statisticky v podstatě vyloučená. Jsem s toho v takovym ajfru, že jsem ochotna zavolat vlastním rodičům. Bere to máma, bude to konstruktivní. Slezské staccato molto vivace. Pološeptem probíráme novinky. Na terasu vycházejí tři odhadem padesátnice, motají se do šál, dopínají bundy, štěbetají jako laštověnky. U kočárku se zastaví a nadšeně vypísknou „Jé, dvojčátka!“ Ty bláho, a je to v kelu. V přímém přenosu to interpretuju máti. Sudice pokračují v tlachání přesně jako v tom fóru, jak se Máňa a Anča loučí před lochem po deseti letech na společné cele slovy „…a přiď odpoledne na kafe, musíme si to dopovědět.“ Jedna sudice odvazuje kolo a druhá jí chválí bundu: „Jééé, ty máš krásnou bundu, to jsem si nevšimlaaaa!!!“ „Ale, to mám teď z céáčka, za tisíc třistaaa.“ „No to je dobrý, fakt pěkná, no musím se taky po nějaké bundě podívaaaat.“ „Do dupy, ať už odváže to kolo a jede, hlavně ať už jede“, drtím do mobilu. Máti soucitně zafuní. Sudice volně pokračují v rozpravě, bundy a slevy jsou nosné téma. To u kafe nenačaly. Sudici s kolem se furt nedaří odemknout zámek. Zapláče dítě! Vnitřně se rozložím na atomy a zaúpím do mobilu: „Já je zabiju!“ Máti soucitně zafuní: „No, co zrobiš… Nic nezrobiš.“ Ale pozor, není to ani jedno z mých dětí! Vzbudily kojence v sousedním kočárku! Jeho maminka vychází na terasu, houpe, houpe, probodává sudice pohledem. Sudice jsou nedůvtipné. Ovšem ta úleva, že to mimořádně nepostihlo mě… Pokračuju v líčení situace do mobilu a polohlasem uvažuju: „Víš mami, padesátnice jsou nejhorší. Děcka mají odrostlé, a vnoučata ještě nemají. Nikdy je nenapadne ztišit hlas u kočárku (přidávám na hlase), uhnout v buse z místa pro kočárek… jsou tak nasrane, že za jejich časů nebyly pampersky, skleničkové příkrmy a nízkopodlažní spoje, že to nám, prvorodičkám před čtyřicítkou, dávají fest vyžrat.“ „Tak jim řekni co,“ radí matka na telefon. „Ale dyť to musí slyšet, jak ti to tu řikam!“ já na to. Ale nic. Sudice vysvobodila kolo, popojdou a chválí si, jak si to kafe užily a že příště zas. „Tak čáááuuuuu!!!“ „Čaááááuuuuuu!“ „A pozdravuuuuuj!“ Rozejdou se. Není jak babam v přechodu.