…a
s ním Pomatená Pepe tisknoucí se na traktůrku k Bubákovi. Radýlkem
odhrnují sníh před sebou a za zadkem jim odpadávají myší bobky štěrku ze
sypače. Jsou čtyři hodiny ráno, ale jejich láska je mladá a žhavá, kudy
projíždějí, rampouchy se tříští, sněhuláci se bortí a první bledule raší
v příkopech. Ach ano, Pepe si k sedmému výročí sňatku nadělila rozvod
a drkotá vstříc nové životní kapitole po boku dalšího charismatického
ztroskotance. To je vám tak inspirativní a silná ženská! A zatímco v metropoli
ledy tají a andílci zachumlaní v péřovkách se tetelí radostí při pohledu na tu
perspektivní dvojici, my u nás v Tvarůžkově začínáme s fyzickou a
psychickou přípravou na jarní prvovýstup na Kraličák. Akutní zánět močového
měchýře maličké Dvojky je k tomu dobrou příležitostí. Na vrcholu Stiborky
si nahodím patnáctikilovou Dvojku do nosičky a sestupuju Jílovou do sedla na
Kmochovce. Tam po modré až do areálu fakultky, avšak tu zrada, obvyklá trasa
zahrazena provizorním plotem. No nic, obejdem to po žluté kolem populární ORL
pohotovosti (tam zas někdy jindy) a kolem ještě populárnější porodnice (tam zas
někdy jindy). Na pohotovosti asi půlka Tvarůžkova, krev, moč, hleny, inhalátor
běží naplno, zato stroj na poplatky bojkotuje mou stokorunu. Vlídní Tvarůžkované
mi ji ochotně rozmění a kov už mašina akceptuje. I po těch letech mě překvapuje
a dojímá, jak jsou místní vstřícní, klidní a rozvážně přijímají viry, baktérie,
náledí a vůbec tak nějak ten svůj lidský úděl jaksi celkově. To my Chachaři se
vytočíme pro jistotu preventivně. Po dvou hodinách, ukolébány zenovým přístupem
spolupacientů i zdravotnického personálu a vybaveny antibiotiky, míříme zvolna
domů, hudrujíce na zimu. Půlměsíc se loudá nad Teskem a v korunách lysých
stromů zpívají neviditelní ptáci. Příští týden ještě bude mrznout, děti budou
stále ještě chrchlat, ale tvarůžkovští ptáci už zpívat nepřestanou. …ale fuj,
to je patetické… no ale mně ten zpěv ptáků fakt dělá radost… a taky třeba to,
jak se najednou na chvíli projasní obloha… nebo taková ta předjarní vůně
v únorovém luftu… nebo že jdu ráno na tramvaj a už je světlo… nebo jdu
odpoledne se smečkou dom a ještě je světlo! No nic. To mě přejde, ta romantika,
až zas budu v noci potřetí odsávat soply.
