Ze dveří hospody Na Kovárně v panice vybíhají
štamgasti, tváří se vyděšeně a v běhu si oblíkají bundy. Narvou se do
tramvaje, která právě zastavila u refýže a zařvou leknutím, když zvenčí do okna
drncne šíp provázený cynickým chechotem kočky s tělem miss fitness léžerně
sklánějící luk.
„Ser na ně, Artemis, a poď dovnitř, musíme to sepsat…“ Kočka
zapluje do špeluňky a vmáčkne se k dlouhému stolu, u něhož sedí Vlasta,
Šárka, Kazi a další holky z Děvína, několik amazonek, tři vestálky, Héra,
Athéna, Afrodíté, Persefoné, Hestia, Médeia a pět sufražetek. Kolem stolu
rotuje Ganymédés a přiteplalým hláskem sonduje, co kdo bude pít. V rohu se
krčí Hermés a tváří se, že tam není.
„Tak co mu letos popřejem?“ otevírá Héra
téma čajového dýchánku. „Ty vole, co mu chceš přát, dyť je to máklý emko a ti
maj na fejsbůku status extinct,“
odtuší nad půllitrem Vlasta. „Co je emko?“ ptá se sufražetka. „Jako male,
mužskýho rodu. Pojmy muž a chlap jsme z češtiny vyloučily, protože tomuto
označení na našem území již čtvrtstoletí nikdo neodpovídá,“ vysvětluje Kazi.
„Ale no tak, holky. Mira je Mira, to zas prrrr.“ „Mira je sice Mira, ale co
jsme si slíbily? Chlapům nevoláme ani nepíšeme!“ „Jo, výjimky nepovolovat, nebo
se nám to zvrhne, tady Héra zas vyměkne vůči Diovi, Persefoné se vrátí
k Hádovi a celé emancipační úsilí pude do kytek!“ „No jo, Médeio, tys byla
vždycky radikální!“ „No a co, vždyť to byli kluci a ještě k tomu dost po
tom idiotovi Iásonovi, tak co s takovým matrošem…“ „Hele, nevytahujte
staré báje a vymýšlejte, co tomu Mirovi popřát.“ „Tak hlavně to zdraví, ne?“ „Jééé
a taky lásku! Von je strašnej slaďoušek, holky! Člověk by se s ním hned
poňuchňal,“ zasní se nad červeným svařákem prsatá Afrodíté. „A radost… von má
furt takový smutný voči. Von má na fejsbůku fotku s medailí, ale tváří se
na ní, jako by si to zrovna šel hodit!“ „Ty ho máš nějak nastudovanýho!“ „Tak
Mira je Mira…“ „Ok, Athéno, piš: zdraví, lásku, radost… Co dál?“ „Aby dělal, co
chce a nedělal, co třeba vlastně ani nechce. To je důležitý.“ „Ty si mudrc!“
„No né, to je důležitý, aby žil autenticky!“ „To mně teda přelož, chytrá!“ „Aby
nebyl sráč, asi.“ „A to von nebude, dyť je hasič, má zásady!“ „Takovejch bylo…“
„Hele, tak už to sesumírujte, ať tu nesedíme věčně… hrozný pivo tady toto…“
„Ok, takže zdraví, lásku, radost, úspěchy na všech frontách tam dáme, tu
pravdivost a autentičnost… dobrý, já myslím, že pro letošek stačí, co?“ „Ještě všechny
obtisknout rtěnky… táááák… navoníme, složíme… Héj, Herme, ty bulíku, zaleť
s tím
za Mirou a že moc zdravíme, ju?!“
za Mirou a že moc zdravíme, ju?!“
