švagr

Akt 1.
Student: "You look like my brother-in-law."
Učitelka: "You said brother-in-law?"
Student: "Yes."
Učitelka: "You mean brother-in-law?!"
Student (bezelstně): "Yes!" (Ukazuje učitelce švagrovu fotku na netu.)
Učitelka (neartikulovaně): "UUUeeeeeaaaaa, hehehe!!!" (K sobě: No pravda, mohli bychom si pučovat podprdy...) "Hm, looks intellectual."
Student (pyšně): "He´s an artist!" (po chvíli) "Really, you could be brother and sister!"
Učitelka: "If not two brothers."

Akt 2.
Manžel: "Den na piču."
Učitelka (účastně): "Měls ty tři suply, že?"
Manžel (otevírá časopis): "Hm a svoje čtyři hodiny k tomu."
Učitelka (s pochopením): "Za odpadlou, že?"
Manžel (čte si): "mmm..."
Učitelka: "Víš, co mi dneska řekl jeden student?"
Manžel (čte si): ---
Učitelka: "Že vypadám jako jeho švagr."
Manžel (čte si): ---
Učitelka: "Nějaký malíř, či co. Dlouhé vlasy, brejle, hubený..."
Manžel (pozvedne oči): "Jo, takový čtyřicátník, že?"
Učitelka (zaraženě): "No to snad mladší..."
Manžel: "Já ho vídávám. Dělával číšníka na "Hausbótu". To je tak dvacet let. A býval celkem nepříjemný."
Učitelka (odchází k zrcadlu a pro provaz).

KONEC

polo

Polívku vaří na půl plynu,
po půl piva má kocovinu.
Domů se vrací do půlnoci
do rána výt na půlměsíc,
že chtěla od života víc.

Jednou se provdá za Půlpána,
jen aby nezůstala sama.

Z pološera do polostínu
ne celou, jenom polovinu
má sobě za zlé.
V soukolí světa položena.

není to zlé

Sedím v busu na dálnici. Mrznu a strašně se mi chce čůrat. Je pátek před půl pátou. Všichni mají všeho plné brejle a nasupeně mlčí. Jedeme v levém pruhu, město je na dohled. Těsně před námi v pravém pruhu dva kamiony za sebou. Ten zadní se tlačí do našeho pruhu, autobusák brzdí a kurvuje. Bere mobil, volá policii, ulevuje si. "Dobrý den, A. B. z AB Transport. Na xtém kilometru R66 mě vybrzdil polský kamion. SPZ tolik-a-tolik, jede na Hradec, jedou dva za sebou. Jo. Ne. Děkuju. Nashle." Sjíždíme z dálnice. V oblouku exitu sleduju vychrtlého pšonského kamioňáka, jak zuřivě gestikuluje na našeho řidiče, valí oči a pohybuje rty. Aha. Takže existují minimálně dva džoby horší než můj. 

u kadeřníka

...přijdu tam, tam týpek tak dvacet, padesát kilo, trendy účes a asi i hadry, ale to já nepoznám. Já poděděné hadry, nadčasovou bundu z UK, hučku z Banské Bystrice, charisma na rozdávání a skrytý půvab pro pokročilé. Kromě týpka tam byli dva bouchači mezi pětatřiceti a smrtí. Co neměli na hlavě, měli na bradě a řešili rychlost a směr růstu vousů. To byla ale vysoká fyzika. Odkráčeli, týpek mi umyl hlavu, zastřihnul konečky a nechal mě v záklonu do omyvadla vstřebávat vlasovou masku s extraktem z býčích žláz. Do oficíny nakráčel týpkův kámoš. Krátké vlasy, jsem si říkala, co budou řešit. Týpek se ometal kolem kámoše, tu zastřihl, tu zaholil, tu zažehlil. Pozn. stále hovoříme výhradně o vlasech. Vedli řeči. Byla jsem tak padesát centimetrů od týpkova zadku a kámošova temene, nešlo neslyšet. Patrně mluvili česky. Zbrojní pas. Klubová kultura. Módní trendy. Dance party. Elektro pop. DJs. Posilovna. Fitko. Žehličky na vlasy. "Chceš to zalakovat?" "Jo, ať na té fotce (na zbrojní pas, pozn. aut.) vypadám dobře." Co člověk, to vesmír.

PF 2015